Rozhovor se členy jednoho z nejaktivnějších teamů v ČR
Je nám ctí, že Vám můžeme představit jeden z nejaktivnějších teamů, které působí na půdě českého geocachingu. Z profilu BarbieTeamu lze vyčíst, že se všichni členové aktivně od roku 2007 věnují hledání kešek, do této doby má team odloveno více než 8000 kešek, a že se také úspěšně účastní mnohých soutěží, ve kterých obsazují horní příčky.
Ahoj, jsme moc rádi, že jste přijali pozvání k interview. Neodpustím si hned na začátek otázku, zda si ještě pamatujete, jaká keška byla vlastně Vaše první?
Samozřejmě. Byla to keš registrovaná na opencachingu a naše první DNF. Otráveně jsme odjeli z Milovic domů, ale večer jsme se dohodli, že nás to hledání krabiček stejně láká, tak jsme vyrazili znovu. Vojenské letiště Kbely, deset večer, panelová cesta hned za střeženým prostorem a my si už za jízdy svítili baterkou za plot, protože jediný záchytný bod z fotomapy byla nějaká budka uvnitř areálu, stojící přímo naproti keši. To, že si ty oranžové majáčky tehdy nejely pro nás, byl jeden z našich nejpříjemnějších zážitků v geocachingu.
Kolik členů má Váš Team?
V tomhle se názory značně rozcházejí. Lidé, kteří nás neznají, se shodli na něčem kolem třicítky; my si myslíme, že dva. Ale dneska si člověk nemůže být ničím jistý...
Kdo vymyslel nick BarbieTeam?
Kdo vymyslel přezdívku Barbie, to už dnes neví ani Barbie sama. To, že začneme lovit keše pod nickem BarbieTeam, jsem v těch Kbelích plácnul já, protože ty majáčky se blížily a já v tu chvíli netoužil po ničem jiném než rychle se nějak zapsat a zmizet. Přiznávám, že kdybych tehdy tušil, jak se věci budou vyvíjet dál, asi bych tomu věnoval hlubší úvahu.
Mnozí kačeři Vás často srovnávají s kačerem PaBa, který nejenom že vede statistiku odlovů, ale všechny kešky loví sólo, nicméně téměř neustále má před Vámi poměrně velký náskok. Berete hledání kešek ještě jako zábavu, nebo už jen jako soutěž, kdo má vyšší číslo u nicku?
Upřímně řečeno si nemyslím, že by někdo byl ochoten dělat něco „jen jako soutěž“, kdyby ho to nebavilo. Nakonec i „powercachingové“ výlety podnikáme právě proto, že je to zábava, byť zábava trochu jiného ražení než strávit celý den jen ve dvou na jediné vymakané multi-mysterce. Ale pokud jde o statistiky a počty nálezů, jsme v tom celkem nevinně.
Největší podíl viny nesou naši kamarádi AwerCz, kteří nás coby sváteční kačery nalákali na první „kombajny“ (třeba i 20 keší za den!), vzali nás na první event, seznámili s prvními kolegy. (Jedním z mála lidí, které jsme do té doby potkali, byl paradoxně právě PaBa.) Pak nás ještě o něco víc zkazil Benjo5, se kterým jsme začali vyrážet na FTF, a odsud už byl k soutěživosti jenom krůček. Ale představa, že někdo za pět nebo deset tisíc odlovů dostane od Groundspeaku hodinky s vodotryskem, je bohužel scestná. Ty body samy o sobě opravdu nic moc neznamenají. Možná vypovídají o tom, že jsme geocachingu věnovali víc času, projezdili víc benzínu a viděli víc plastových krabiček než někdo jiný a pokud nám tohle někdo závidí, budiž mu to přáno , ale v terénu pořád platí, že keš nenajde jako první ten, kdo má nejvíc bodů, ale ten, kdo stojí u správného pařezu.
Vybíráte si na jubilejní číslo nějakou opravdu extra vychvalovanou keš ? Nebo jedete jako namazanej stroj a jubilea
neřešíte?
Jubilea jsme zodpovědně řešili do 5000. keše, tou se stala Operace Anthracite (GCPX6Z) a podařilo se nám na její odlov
zorganizovat tak velkou akci, že tam kulatou tisícovku kromě nás oslavili i MarHan a Ty,ty,ty. Další dva milníky proběhly na
velkých výpravách do Německa a Dánska, takže tou kulatou keší byla vždy nějaká obyčejná tradička.
Která keška to byla, ta s číslem 8000?
Tohle číslo úplně náhodou připadlo na neobyčejnou keš Dráb (GC2BBYF), kterou jsme zdolali jen díky spolupráci se zdatnými horolezci Petelíkem a Lasicí. Pro nás to byla opravdová osmitisícovka.
Je všeobecně známo, že se při hraní Geocachingu občas stanou i nepříjemné situace. Vzpomínáte na nějaký takový
zážitek?
Určitě nezapomeneme na to, jak jsme si poprvé (a zatím naposled) museli přiznat, že nejezdíme Hummerem, a odebrali se do nedaleké vesnice pro traktor. Tam nám ovšem náladu spravil traktorista, který prohlásil, že už z téhle polní cesty tahal několik aut, ale nikdo se ještě nedostal tak daleko jako my. Podobně „nepříjemné“ bylo i setkání s policií, když jsme jednou v Plzni lezli pro stage do trubky, která prý vede do areálu Škodovky. Jenže od chvíle, co jeden z příslušníků zamumlal kolegům něco o „těch blbcích s těma krabičkama“, už na nás další pouštění hrůzy nemělo moc velký efekt. Mnohokrát jsme se báli, ať už v pětkových terénech nebo na keších s opravdu ponurou atmosférou, ale to bylo pokaždé součástí hry. Takže sečteno a podtrženo jsme v rámci geocachingu žádnou velkou krizovku nezažili. Opravdu nepříjemné je snad jen to, když nám někdo z kamarádů hlásí, že se o nás zas něco psalo na fóru, ale v tomhle smyslu se snažíme dodržovat zásadu, že ten server, na kterém hrajeme, končí na .com, nikoli na .cz.
Teď ještě obráceně … Určitě máte v paměti nějakou opravdu veselou příhodu při hledání kešky ?
Opravdu veselé příhody prožíváme výhradně s týmem Mikisi. Poprvé se nám Marian loni na podzim na keši Starberg otočil v sedáku hlavou dolů a s rošťáckým úsměvem zůstal viset uprostřed svislé stěny. Podruhé letos na jaře, během výletu do Německa, zkusil na kole najet na eskalátor v podchodu a skončil s tím samým úsměvem na zádech s kolem v náručí. Nepochybujeme o tom, že nás příští rok zase něčím překvapí.Už teď jsme
si téměř jistí, že u toho bude hlavou dolů, jen netušíme, jaké prostředí si pro svůj kousek tentokrát vybere.
Co pro Vás znamenají geocoiny v geocachingu?
Čím dál rafinovanější umělecká dílka, na které se rádi podíváme, ale tím spíš se bojíme je vložit do další keše, abychom nebyli poslední, kdo je přenese. S obdivem k těm, kdo si je pořídili a odvážili se je vyslat do světa, už je raději nosíme jen na eventy, aby si jejich další osud vzal na triko někdo jiný.
Máte nějaké geocoiny v držení ? Posíláte je do světa ?
Po první tisícovce jsme ve Finsku vypustili první, „1000 Found“, který se bohužel ztratil po třech přesunech. Na klíčcích od auta máme coin s převodní tabulkou ROT13 a otvírákem na pivo, což je podle mě krystalická forma „spojení příjemného s užitečným“, a doma pár coinů, které jsme vyhráli po soutěžích a líbily se nám natolik, že jsme nikdy neměli to srdce je vypustit. Mám pocit, že jsme kdysi měli i TravelBug, ale ten se ztratil kdesi v naší domácnosti ještě dřív, než jsme ho stačili aktivovat obecně jsme tedy mizerní „pouštěči“, ale zdatní „ztráceči“. Tím spíš obdivujeme někoho, kdo si koupí templářský geocoin nebo Řád bílého lva a pak ho vypustí do světa.
Kdybyste měli čtenářům doporučit od každého druhu kešky jednu (tradička, mysterka a multina), jaká by to byla? Byla mezi těmi tisíci nějaká, která Vás opravdu natolik zaujala, a do teď si ji pamatujete?
Kdyby bylo snadné na tuhle otázku odpovědět, už dávno bychom si sepsali nějaký „TOP 10“ bookmark, ale ono je to hrozně těžké... Není to jen o typech keší, ale o tom, co od nich člověk čeká. Poutavý listing nebo dokonalou skrýš? Krásnou vyhlídku nebo geniální šifru? Po chvíli vzpomínání navíc zjišťujeme, že spousta keší, které nám opravdu vyrazily dech, už je v archivu (Stalker, Matrix,...), takže bychom jen zbytečně trápili ty, kteří je „nestihli“, a na další spoustu rádi vzpomínáme jen proto, že jsme si na nich zrovna my užili hodně legrace (Sniezka Dwa v metrových závějích, 16 lidech a jedné lopatě). Ale abychom neodpověděli úplně jako politici: GC22D5Q, GC1NNF0, GCZ2BV.
Často a úspěšně se účastníte soutěžních eventů. Které vítězství pro Vás znamená největší úspěch?
Obávám se, že naše odpověď bude opět kluzká jako úhoř. Nejcennější vítězství pro nás představují první dva ročníky Valašského keškobraní, protože jako pár kuřáků astmatiků neřadíme běhání do kopců mezi své oblíbené kratochvíle a na těchto závodech jsme si sáhli na dno vlastních sil. Nejlepším soutěžním eventem pro nás je Adventure Race Hracholusky, kde i otrlý kačer uroní slzu nad dokonale připravenými úkoly. A nejkrásnější pocit jsme měli z vítězství v 1. Tajném GeoZávodě, protože to bylo poprvé, kdy jsme si zažili ten úžasný pocit, že náš tým vyhlásili až úplně nakonec.
Co si myslíte o bezhlavé propagaci geocachingu prostřednictvím médií? Nedávno byl dokonce natočen jeden díl Ordinace v růžové zahradě, ve kterém byl geocaching prezentován jako velmi nebezpečný sport, ve kterém se hledají ukryté schránky s trpaslíky.
Kouzlo geocachingu bylo, a snad ještě nějakou chvíli bude, v hledání věcí, které jsou ukryté. Taková činnost sama o sobě nejde provozovat jinak než tajně a nenápadně. Snad právě proto, že jde o něco „tajemného“, se o tuhle hru začali zajímat redaktoři časopisů, načež někteří kačeři rádi "promluvili", aby si užili svých 15 vteřin slávy, a jiní souhlasili s rozhovorem pod pohrůžkou "Buď ty, nebo někdo jiný"... a z geocachingu se stal úplně obyčejný koníček, který před přílivem dalších hráčů chrání paradoxně jen to, že v médiích občas působíme jako magoři, kteří se brodí sněhem a slaňují z mostů jen proto, aby se zapsali do plastové krabičky. Přesto je dnes kačerů tolik, že se stali obludnou věcí zvanou „cílová skupina“, takže do hry vstupují firmy, které hru zneužívají k marketingovým akcím („Coolkešky“ Staropramenu, „Po stopách Yetiho“ Škoda Auto atd.), které nás vždy obohatí o další vlnu „takykačerů“. Pro firmu Groundspeak je samozřejmě jakýkoli příliv (potenciálně platících) hráčů příjemný, takže je třeba se smířit s tím, že se o nás bude psát víc a víc, až se o geocachingu bude všeobecně vědět tolik, že přestane být mediálně atraktivní a zařadí se mezi všeobecně známé koníčky jako golf nebo kanoistika. A pokud bude do té doby figurovat v nekonečných nováckých seriálech jako extravagantní
forma sebepoškozování, je to pro nás jedině dobře.
Je něco, co byste na geocachingu chtěli změnit ?
Navážu na předchozí otázku: Byli bychom rádi, kdyby se podařilo ještě aspoň chvíli uchovat dříve vysoce nadprůměrnou kvalitu českých keší. Po prvních výletech do německy mluvících zemí jsme se vraceli domů skoro jako ten švec, který si z Půlnočního království odběhl „za čáru“ trochu se zaradovat. Nechápali jsme, že v Rakousku a Německu lidé loví plastové krabičky v bordelu podle listingu na tři řádky, když u nás to bývají čisté piksly plné opravdových pokladů, ukryté na místech, které stojí za to navštívit. Jenže kde ty (před)loňské sněhy jsou...Dnes už bohužel tahle móda dorazila i k nám, a co je nejhorší, můžeme si za to sami. Neumíme totiž říct: „Tahle keš se mi nelíbila.“ Mnozí z nás si netroufnou napsat negativní log ani na sebehorší keš, aby neranili city toho, kdo ji založil.(Jistě, je to jeho prvotina, časem se poučí, nikdo mě nenutil, blablabla... Nakonec kdo vůbec jsem, abych si troufal ptát se sám sebe, jestli něco takového chci lovit, natožpak si na to upřímně odpověděl?) Dotyčný potom založí další s pocitem, že je všechno v pořádku a co je horší, předá ten pocit i řadě začínajících kačerů, kteří si odloví 50 krabiček ve svém nejbližším okolí a začnou pomýšlet na založení vlastní. Pokud 45 z těch 50 budou téměř nemaskované tradičky s listingem okopírovaným z netu, vě nované něčí oblíbené kapele, domácímu zvířátku nebo škole, zcela oprávněně dojdou k přesvědčení, že „takhle se to dělá“, a jejich prvotina tomu bude odpovídat.
Chtěli byste něco vzkázat kačerům, kteří tohle právě čtou?
Buďte upřímní ke keším, které logujete; jednou se vám to vyplatí. A vězte, že v geocachingu platí totéž co v sexu je lepší to dělat než o tom plkat na fóru.
Děkujeme za rozhovor :-)